úvodní strana › Myšlenky nad současností a mladou generací. Pohled mladého budóky (ten co praktikuje bojové dovednosti)

Myšlenky nad současností a mladou generací. Pohled mladého budóky (ten co praktikuje bojové dovednosti)

23. červenec 2013 v 17:54 | Michal Snopek | koment: ( 0 ) | přečteno: 1517 | známka: 3
     Aniž bych si kdy představil, stal jsem se učitelem, ale zároveň i studentem západního školství a východního umění. Zároveň jsem typický třicátník s typickými životními situacemi. Sem patří i rozkol mezi „mladou“ a „starou“ generací. U mladých cítím energii, dravost, dobrodružství, nezkušenost a spěch, který podporuje dnešní dynamická, tzv. západní civilizace. U „starých“ cítím zkušenost, rozvahu a moudrost, ale zároveň i úbytek energie, mnoho závazků a povinností. 

     Aniž bych si kdy představil, stal jsem se učitelem, ale zároveň i studentem západního školství a východního umění. Zároveň jsem typický třicátník s typickými životními situacemi. Sem patří i rozkol mezi „mladou“ a „starou“ generací. U mladých cítím energii, dravost, dobrodružství, nezkušenost a spěch, který podporuje dnešní dynamická, tzv. západní civilizace. U „starých“ cítím zkušenost, rozvahu a moudrost, ale zároveň i úbytek energie, mnoho závazků a povinností. Výsledkem je ztuhlost a stále více se uplatňující moto: „vše má svůj čas, není kam spěchat“. V Budó (cesta válečníka) se učí, že trpělivost a vytrvalost jsou jednou z podstat bytí. Kdo byl obdařen těmito schopnostmi, má možnost přežít dravé a dynamické mládí a klidně prožít stáří. Ve skutečnosti je to ale mnohem složitější.

     Jako geograf vím, že všude na Zemi jsou jiné podmínky k životu a tudíž vše, co píši, vztahuji do životního a myšlenkového prostoru střední Evropy a České republiky.

     Cítím, že dnešní společnost začíná chápat odloučení od přírody a všudypřítomný konzum jako nevyvážené a postupně nastupují změny v postojích a myšlenkách. Pod hlavičkou zdravých životních stylů, ekologie či enviromentálních směrů, se začíná prosazovat návrat k respektování přírody, stejně tak jako specializace v jednotlivých oborech lidské činnosti. Kořeny oborové specializace společně s nástupem lidského vědění sahají hluboko do historie, do doby, kdy lidé začali vše dělit a nabírat vědomosti. Bohužel však bez nějakého vyššího pochopení a návazností.

Při zaměření pozornosti na bojová umění, musím konstatovat, že jejich vývoj je zde na západě stejný jak jsem popsal výše. Nejdříve se člověk musel naučit bránit sám, ale časem se u něho objevila potřeba specializace a začaly vznikat jednotlivé profese, od lovce a válečníka až po bodyguarda, špiona či učitele. V průběhu let se tak vytvořilo i mnoho různých bojových stylů a technik, ale tím i postupně vznikl chaos a u někoho dokonce samotná podstata této činnosti úplně zanikla. V době, kdy je snadné cestovat a porovnávat a učit se různé bojové styly, si začíná společnost uvědomovat, že tajemství není ukryté v technikách a rozličných školách, ale v srdci a duši člověka a v přírodních (přirozených) principech.

     V Česku je jen málo bojových umělců a sportovců, kteří byli a jsou vedeni k principům. Vedeni tak, aby se jich drželi, jako klíště svého hostitele. V současné mladé generaci je jen málo jedinců, kteří nepodlehli době a hledají něco hodnotnějšího. Když to najdou (srdce jim říká do toho), nevydrží dlouho, protože jsou sváděni z cesty krásnými květy. A pokud někdo vydrží, nemá ještě jistotu, že vydrží po celý život. Útoky krásných květin se totiž stále stupňují, a pokud se jedinec nedrží základů (principů), rychle zapomene a upadne do chaosu sama sebe i doby.

   Musím se přiznat, že vůbec nezávidím studentům, kteří začínají cestu v něčem, co je velmi komplexní a co se přitom drží základních principů a mechanismů života. Bujinkan – učení Soké Masaki Hatsumiho, staré tisíce let, předáváno z generace na generaci a držící se těchto základů, má v dnešní době velmi těžké postavení. Dnes lidé uvažují o krátkodobých cílech a dlouhodobé nechápou. Ani je k tomu bohužel nevede společnost. Raději půjdou tam, kde uvidí rychlou a jednoduchou změnu své osobnosti a těla. Ptám se však, mohou jim tyto rychlé a dynamické bojové sporty dát alespoň z části ty hodnoty, které mohou získat v učení tradičních bojových umění??

     I přesto jsem rád, že i v dnešním uspěchaném světě existuje alespoň pár udržovatelů a nositelů dávnověku, kteří umí naslouchat hlasu přírody, hlasu naší matky planety. Bez ní by totiž nebyl kámen, plyn, kapalina, oheň ani život. Bez ní by nebyl nikdo z nás. 

ˆ nahoru
K tomutu příspěvku není možné přidávat Vaše komentáře.