úvodní strana › Je čas pro jednoduché obranné styly?

Je čas pro jednoduché obranné styly?

5. únor 2012 v 15:00 | Miroslav Čermák | koment: ( 1 ) | přečteno: 1927 | známka: 1
V září 2011 proběhlo již třetí setkání učitelů bojových umění zvané Rentaikai. Na něm každý účastník nadhodí myšlenku, která ho zaujala, kterou se zabývá, nebo kterou by rád probral do hloubky. A ostatní zcela volně a svobodně doplňují téma o svoje názory, často se tvořící až na místě, ale vycházející nepochybně ze zkušeností každého jednotlivého člověka. Rád bych se vrátil k myšlence, zda je dnes doba pro jednoduché obranné systémy.

Jak bylo řečeno, tradiční bojová umění jsou ve své hloubce a historii velmi složitá a jejich studium je otázkou celého života, a možná ne jen jednoho. Ale svojí složitostí současně poskytují samoochraňující efekt proti snadnému zneužití. Tím vyvstává otázka, jestli rychlé, efektivní techniky/styly by neměly být spíš co nejvíce schovávány pro úzké využití v armádě a policii a naopak veřejnosti co nejvíce představována bojová umění coby nositel komplexního rozvoje. To se koneckonců dělo dlouhou dobu. Bohužel ve stavu, kdy se zločinci dostali k těm efektivním, ale také často brutálním způsobům boje, nelze veřejnosti upřít možnost se bránit stejnou měrou. Potom už je jediná kontrola v tom, že oficiální výuka bude zpřístupněna pouze "prověřeným" občanům. Je to jako se střelnými zbraněmi a jejich povolením nošení a použití (neustálé dilema v různých státech řešeno různě, ale nikde není optimální). Taková kontrola pro moderní bojová „umění“ (Krav Maga, …) bohužel nyní neexistuje.

Toto všechno je současný stav, takže byť to není pro budoucnost zrovna dobrá cesta, přirozený vývoj si takové uspořádání vyžádal sám. Neřekl bych však, že dnes je doba pro tyto styly, spíš je to jen nutnost. Neměli bychom rezignovat na co největší propagaci pravých a celistvých bojových umění, neboť efektivní a rychlé styly jsou pouze vyrovnáním sil mezi "stranami dobra a zla", ale větší užitek nepřinášejí. Naučí (nebo spíše mohou naučit ty zájemce, kteří jsou schopni přirozeně vyvinout v daný moment patřičnou dávku agresivity) přímé a jednoduché techniky, ale bez schopnosti přizpůsobovat se změnám situace. A nad to neposkytují návod, jak žít po boji. Jestliže byly tyto styly zefektivněny pro účely armády a policie, nikdo se nezamýšlel nad využitím v době míru (což se dnes vrací zpátky jako bumerang). A zločinci, kteří si je osvojili pro sebe, nad tímtéž také nepřemýšlejí. Zdá se mi velice dokonalé, že japonské slovo Bujutsu (budžucu) i jeho skutečná praxe v sobě zahrnuje jednak myšlenku „Bu“ tedy boje, války, technik boje a umění bojovat, ale také myšlenku „jutsu“, tedy umění, obratnost, rozvoj. Nově pak i myšlenku „dó“ tedy životního studia v době míru. Bugeisha (bugejša) je umělec se vším všudy, umí nejen zabíjet, ale i darovat život, rozvíjet sebe i myšlenky, které mu byly darovány, a tím nejen přijímá, ale také vrací do umění plody svého vývoje. Není jen částečkou v davu, ale prosazuje se jako osobnost. Toto vše může dát společnosti studium tradičních bojových umění. Bohužel v očích laiků je to zúženo pouze na zdlouhavou a tedy v jejich očích neefektivní výuku sebeobrany.

Co vlastně veřejnost chce? Sebeobranu? Sebeochranu? Sebedestrukci? Na Rentaikai se věnoval tématu vnímání sebeobrany veřejností pan PhDr. Michal Vít, host z brněnské Masarykovy univerzity. Nakonec bylo vidět, že jeho názory nejsou tak daleko od toho, jak vnímali téma učitelé z Bujinkanu. Naopak nemálo dotazovaných lidí (tuším učitelů tělocviku) mělo dost pokroucený pohled na význam sebeobrany a co od ní očekávat.

Sebeobrana znamená obranu sebe – nikoliv však pouze fyzicky. Přežití člověka v moderní společnosti není zdaleka odvislé pouze od odvrácení fyzické újmy. Nezřídka jsou učeni obranným silovým technikám lidé, kteří se sebou „nechají zametat“ v práci, ve škole. Sebeochrana může zahrnovat i prevenci, předvídání konfliktů a vyhýbání se jim. Lidé by se měli naučit, jak přetvořit myšlenky boje a neboje do každodenního života. Studium bojového umění by nemělo dávat pocit nepřemožitelnosti, ale raději schopnost odhadu situace a adekvátní (přiměřené) reakce. Jinak dochází ke zkratům, protože reakce jsou omezeny pouze na A, nebo B, nebo C – a následuje sebedestrukce vlastním jednáním. Samozřejmě každý člověk je jiný a spousta lidí se přirozeně dokáže postavit k situacím správně i bez studia bojových umění. Také nebylo nikde řečeno, že BU se musejí učit všichni.

Nyní jsme v období, kdy ztrácíme falešnou jistotu neustálého vývoje vpřed a nahoru, pro který je třeba všechno se učit rychle, aby nám neujel vlak. Nyní je dle mého správný čas napravit povědomí o pravém významu bojových umění. Umění udržet mír, tedy rovnováhu. Umění dívat se dál za svoje skutky a ne jen žít pro okamžitý zisk. Umění trpělivosti. A také umění odevzdávat, vracet dobré věci.

ˆ nahoru

Komentáře

Vaše jméno:
Komentář:
    Opište číslíci: třitisícetřistatřicettři
 
[ 1 ] Kamil * vloženo: 29.12. 2015 v 14:26 hod.

" Je dobré si uvědomit, co chce člověk v životě dosáhnout a jak. Někomu tak stačí obyčejné auto, jiný touží po zvýšení výkonu motoru http://www.mereni-vykonu.cz/ a takhle je to se vším :)"